Byl to překrásný zážitek, když jsem svoji knihu poprvé uviděl a fyzicky ohmatal

Název vymyslel můj parťák v kavárně Tomáš a vystihuje nejčastější otázku, kterou pokládáme našim zákazníkům při objednávce kávy v naší kavárně. Na jednu stranu typická situace každého dne provozu naší kavárny, na stranu druhou má název poukazovat také na určité kontrasty v životě.

Dennodenně jsme nuceni se rozhodovat, někteří nás mohou za určitá rozhodnutí kritizovat (paralela mléko v kávě), ale stejně nakonec přijdeme na to, že nejdůležitější je, aby nám osobně život „chutnal“.

Napsat knihu bylo mým snem již od malička. Za dobu dospívání jsem uložil do šuplíku nespočet textů na různá témata a nikdy jsem nedošel dál než na 40 stran psaného textu. Napsat knihu o naší kavárně mne napadlo při běhání nádhernou krajinou Orlických hor. Začal mi najednou dávat smysl knihu napsat a objevovaly se mi různé nápady na obsah.

Z jednoho úhlu pohledu bylo pro nás s Tomášem důležité představit širší veřejnosti samotnou profesi baristy a kavárníka. Přiblížit čtenářům hravou formou náš příběh, úsilí a vše, co je v jiných kavárnách trochu skryto před zraky zákazníků.

Lidé často nevědí, co všechno tato profese obnáší a mají často mylné představy, že barista přijde jen do práce a postaví se ke kávovaru. Ve větších kavárnách ve velkých městech to tak možná funguje, ale v menších jako je ta naše si musíme často většinu věcí dělat sami. Musíme zvládat

• ⇛ jak obsluhu kávovaru,
• ⇛ tak rychlý servis a organizaci,
• ⇛ úklid prostor
• ⇛ a výzdobu.

V našem případě provádíme i zásobování (případně i pečení dortů), protože kavárna se nachází prakticky mimo civilizaci. Doma po práci samozřejmě fušujeme i do marketingu, kompletujeme účetní doklady. Být s hosty je takovou třešinkou na dortu.

Knihu jsme brali také jako komunikační médium směrem k našim zákazníkům. V publikaci jsme chtěli zaznamenat pocity a názory, které bychom jinak těžko všem hostům osobně v kavárně vysvětlovali.

Psaní knihy bylo pro mne také určitou formou terapie. S Tomášem jsme si na jaře 2017 uvědomovali, že nás čeká jiný režim fungování kavárny a kniha se nám jevila jako dobrý způsob vysvětlení této změny. Zároveň jsme chtěli, aby obsah knihy byl univerzální a dal po přečtení něco i lidem, kteří kavárny nevyhledávají a třeba nikdy u nás nebyli.

Vydat si knihu sám mi možná paradoxně připadalo nejjednodušší. Pár knih od autorů, kteří si ji vydávali sami, jsem už přečetl, a věděl jsem, že je to možné a reálné. Nikdy jsem napsání knihy nebral primárně jako finanční příjem, ale zároveň se mi nelíbilo, jak malá část z tržeb za prodej knihy připadá na samotného autora, pokud jde přes nakladatelství.

Další argument pro vydání svými silami byl samotný nedostatek času. Napsat knihu o našem podnikání mne napadlo na začátku února a potřeboval jsem, aby kniha vyšla do začátku léta. Nakladatelství plánují ediční plány na rok dopředu, takže tato varianta u mne prostě nebyla možná.

Když jsem svoji knihu poprvé uviděl a fyzicky ji také ohmatal, byl to překrásný zážitek. Byl jsem pyšný na to, že je na světě. Napsáním knihy se mi splnil také další sen. Paradoxně jsem však nebyl první, kdo knihu měl doma. :)

Jak již bylo řečeno, na psaní a vydání knihy bylo málo času a kvůli minimalizaci nákladů na tisk jsem nabízel našim zákazníkům knihu v předprodeji. Tiskárna tiskla celý náklad ve dvou várkách. Po kompletaci se měla část poslat poštou zákazníkům a druhá větší část zaslat na moji adresu.

Ta se však někde zdržela a jaké bylo moje překvapení, když mi zákazníci začali posílat fotky mé knihy, a děkovat. Byla to taková úsměvná situace, raději jsem se nepřiznával, že knihu ještě nemám, a trnul jsem, aby obsah opravdu seděl s tím, co jsem schválil za konečnou verzi.

Nejtěžší pro mne asi bylo přijmout fakt, že nebude vše perfektní a bez chybičky. Jsem normálně dost perfekcionistický člověk, ale vydání knihy mne naučilo z této vlastnosti zdravě slevit. Napsat hrubý text byla ta lehčí část, mnohem těžší a vysilující byly neustálé opravy chyb, překlepů a snaha text stále „dokonaleji“ vypilovat.

Musel jsem si v jednu chvíli říci dost a stát si za výsledkem. Věděl jsem, že kniha bude svým obsahem pro čtenáře hodnotná a to i za cenu drobných chyb a nedokonalostí.

V drtivé většině vnímají naši hosté knihu pozitivně. Chodí za námi a chtějí na vlastní oči vidět výrobník ledu, který nám komplikoval otevření kavárny. Ptají se také na naše pocity, zajímají se o naši budoucnost.

Knihu vidí jako určité svědectví naší doby, jako náš příběh, kterým se nechávají inspirovat v jakékoliv své činnosti. Druhá menší skupinka bere knihu jako určitou příručku a pomoc, jak otevřít svoji kavárničku.

Samozřejmě jsme zaznamenali i rozporuplné reakce na knihu, ale to je myslím normální. Náš příběh a samotná kniha mohou zrcadlit určitá slabá místa povah jako nás lidstva, a tak je logické, že některým to není příjemné.

Vliv na podnikání má kniha nemalý. Díky knize určitě získáváme nové zákazníky, ale to nebyl primární záměr. Spíše se stáváme určitými experty v oboru a to je ten směr, kam se chceme posouvat.

Začali jsme v kavárně dělat zážitkové kurzy kávy, které jsou, troufám si říci, nejkomplexnějšími na trhu, lidé se za den dozví něco z teorie, na vlastní oči zažijí pražení kávy a zkusí i praxi za kávovarem. Na kurzy máme pozitivní zpětnou vazbu. To byl náš cíl, spokojenost zákazníka a osvěta v pití kávy.

autoři fotografií: Jiří Helmich, Mirka Belhová, Tomáš Giertli

Kamil Provazník

www.cafeneratov.cz

Jsem autorem knihy S mlékem, nebo bez. V červenci 2015 jsem s Tomášem otevřel Café Neratov a přivítali jsme první hosty. Kavárna se doslova po pár měsících stala velmi vyhledávanou lidmi nejen z blízkého okolí a to zejména díky našemu osobnímu přístupu a kvalitě nabídky. Po 3 letech provozu jsme se na jaře 2018 rozhodli kavárnu na vrcholu kvality a popularity zavřít a věnovat se jiným projektům. Nadále nás baví a je naším cílem šířit kávovou osvětu, pořádáme také Zážitkové kurzy kávy.